Po listopadu 1989 si obyvatelstvo nechalo od komunistických ekonomů vsugerovat, že svět je dvojbarevný; buď plánované hospodářství nebo hospodářství tržní. "Neviditelná ruka trhu" se stalo klišé pro celou společnost. "Kdo nejde s námi, jde proti nám," heslo komunistů převzali v praxi pragmatici.
Bylo opravdu třeba zničit a překopat všechno, co bylo za socializmu vytvořeno? Bylo třeba v zájmu nenasytných bank zničit vyspělý český průmysl, zdravotnictví, zemědělství, obchod, dopravu atd. ? Nemohlo zůstat to, co se osvědčilo a vyhovovalo většině? Muselo se se špínou (komunistická ideologie) vylít i dítě (sociální vymoženosti, morálka a mezilidské vztahy)?
Lidé měli kde bydlet - a levně - byty se stavěly pro bydlení, nikoli pro zisk stavebních firem a majitelů domů. Komunisté naučily miliony lidí žít se splachovacím WC, ústředním topením a teplou vodou.
Stravovali jsme se ve školních a závodních jídelnách. Ceny jídel byly zanedbatelné, přesto stravovací zařízení fungovala. Vzdělání bylo zadarmo, na provoz škol si společnost vydělala, takže žádné přímé platby nebyly zapotřebí. Doprava byla zavedena do posledního městečka, do poslední vesnice! K lékaři a do lékáren jsme chodili bez obav, že nám peněženka nebude stačit.
Chodili jsme do kin, divadel, za sportem, na koncerty, na výstavy, případně seděli doma u televizorů.Zábava v televizi byla na vysoké úrovni. Nepotřebovali jsme žádné krváky, thrillery, hledali jsme pomazlení po duši.
(Dodnes televize prosperují z pořadů, které byly natočené za komunistického režimu. Rovněž současné nejoblíbenější rozhlasové stanice by se neobešly bez nahrávek z padesátých až osmdesátých let.)
Chatu či chalupu u nás vlastnila snad každá městská rodina, i když právě to byla od komunistického režimu hlavní odměna za loajalitu.
Kriminalita, v porovnání s dneškem, byla vzácností, proti výtržnostem na ulici policie nekompromisně zasahovala (dveře u našeho výškového domu se začaly zamykat až po roce 1989, kdy opakovaně docházelo ke krádežím). Sebevraždy byly, ale nebylo jich určitě na 1600 ročně - a většina ze sociálních důvodů.
Žili jsme klidně a poměrně spokojeně, i když nikoli v luxusu. Čekali jsme léta v pořadí na auta, ale neměli jsme miliardáře a milionáře, o nichž víme, že k penězům nepřišli poctivou prací, ale jsme proti nim bezmocní. Neměli jsme nezaměstnané, žebráky, bezdomovce. Nebyli jsme bezmocní proti šikaně a svévoli úředníků.
Neměli jsme bilionový státní dluh, občané nedlužili bankám 900 miliard - přičemž polovina z nich neví, jak dluh splatí.
Lidé se báli mluvit, ale největším nedostatkem komunistického režimu bylo zacházení s prací. Lidé, kteří se politicky přizpůsobili - a těch byla většina - neměli o práci strach. S tím souvisela nekázeň v zaměstnání, hospodářská kriminalita a další negativní jevy. Práce byla povinností, kdo se práci vyhýbal, byl postihován jako příživník. Kdo měnil zaměstnání, byl označen za fluktuanta, takže lépe placenou práci těžko našel. (Autor: Rohlík, 10.5.2009)
Bylo opravdu třeba zničit a překopat všechno, co bylo za socializmu vytvořeno? Bylo třeba v zájmu nenasytných bank zničit vyspělý český průmysl, zdravotnictví, zemědělství, obchod, dopravu atd. ? Nemohlo zůstat to, co se osvědčilo a vyhovovalo většině? Muselo se se špínou (komunistická ideologie) vylít i dítě (sociální vymoženosti, morálka a mezilidské vztahy)?
Lidé měli kde bydlet - a levně - byty se stavěly pro bydlení, nikoli pro zisk stavebních firem a majitelů domů. Komunisté naučily miliony lidí žít se splachovacím WC, ústředním topením a teplou vodou.
Stravovali jsme se ve školních a závodních jídelnách. Ceny jídel byly zanedbatelné, přesto stravovací zařízení fungovala. Vzdělání bylo zadarmo, na provoz škol si společnost vydělala, takže žádné přímé platby nebyly zapotřebí. Doprava byla zavedena do posledního městečka, do poslední vesnice! K lékaři a do lékáren jsme chodili bez obav, že nám peněženka nebude stačit.
Chodili jsme do kin, divadel, za sportem, na koncerty, na výstavy, případně seděli doma u televizorů.Zábava v televizi byla na vysoké úrovni. Nepotřebovali jsme žádné krváky, thrillery, hledali jsme pomazlení po duši.
(Dodnes televize prosperují z pořadů, které byly natočené za komunistického režimu. Rovněž současné nejoblíbenější rozhlasové stanice by se neobešly bez nahrávek z padesátých až osmdesátých let.)
Chatu či chalupu u nás vlastnila snad každá městská rodina, i když právě to byla od komunistického režimu hlavní odměna za loajalitu.
Kriminalita, v porovnání s dneškem, byla vzácností, proti výtržnostem na ulici policie nekompromisně zasahovala (dveře u našeho výškového domu se začaly zamykat až po roce 1989, kdy opakovaně docházelo ke krádežím). Sebevraždy byly, ale nebylo jich určitě na 1600 ročně - a většina ze sociálních důvodů.
Žili jsme klidně a poměrně spokojeně, i když nikoli v luxusu. Čekali jsme léta v pořadí na auta, ale neměli jsme miliardáře a milionáře, o nichž víme, že k penězům nepřišli poctivou prací, ale jsme proti nim bezmocní. Neměli jsme nezaměstnané, žebráky, bezdomovce. Nebyli jsme bezmocní proti šikaně a svévoli úředníků.
Neměli jsme bilionový státní dluh, občané nedlužili bankám 900 miliard - přičemž polovina z nich neví, jak dluh splatí.
Lidé se báli mluvit, ale největším nedostatkem komunistického režimu bylo zacházení s prací. Lidé, kteří se politicky přizpůsobili - a těch byla většina - neměli o práci strach. S tím souvisela nekázeň v zaměstnání, hospodářská kriminalita a další negativní jevy. Práce byla povinností, kdo se práci vyhýbal, byl postihován jako příživník. Kdo měnil zaměstnání, byl označen za fluktuanta, takže lépe placenou práci těžko našel. (Autor: Rohlík, 10.5.2009)
Tak takový blábol jsem tady ještě nečetl.
OdpovědětVymazatCožpak věříte tomu, že zdravotnictví apod. bylo zadarmo, a kolik tisícovek lidí zbytečně zemřelo kvůli zaostalému komunistickému zdravotnictví??
Na západě, sic v současné době socialistické EU jsou bez splachovacích záchodů?
Bytová výstavba se snad po r. 1989 zastavila?
Zničit si venkovský prostor, zemědělství, myslivost, kolektivizací?
Viz. např. dosáhnutí objemu produkce soukromých zemědělců komunistickými JZD a SS s pomocí nakradeného majetku při daleko horší kvalitě potravinami až r. 1965?
A to s doprovodnými negativními následky na životní prodtředí - chemizace, scelení lánů?
Vyčerpat průmyslové podniky 90 % daní ze zisku, vybrané peníze používat právě na dorovnávání a umělé snižování cen, neudržitelné dotování komunistického zemědělství, vyrábět nekonkurenceschopné výrobky.....
Apropo s tím zadlužením státu, skrytou inflací, která ukrajovala úspory občanů..
Viz. strmý nárůst zadlužení ČSSR od druhé poloviny 80. let.
Aspon toto at si milý dopisovatel ověří, nebo se doučí..
Hezký den přeji..
To, čemu jsme zvykli říkat hospodářská krize, je jiné jméno pro mravní bídu.Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. V naší zemi je mnoho lidí, kteří se domnívají, že hospodářský úpadek lze sanovat penězi.Hrozím se důsledku tohoto omylu. V postavení, v němž se nacházíme, nepotřebujeme žádných geniálních obratů a kombinací. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání. Máte pravdu, je třeba překonat krizi morálky. Technickými zásahy, finančními a úvěrovými ji však překonat nelze, důvěra je věc osobní a důvěru lze obnovit jen mravním hlediskem a osobním příkladem.
OdpovědětVymazatGratulujem zapadu a USA dosiahli co chceli: to aby sme boli zavisli tento raz nie od Rusov ale od nich.
OdpovědětVymazatPriznam sa, ze pracoval som 5 rokov v Nemecku a poviem Vam vsetkym, ze zivot tam, ktory dnes maju oni sme tu my vsetci zili v 70-tych a 80-tych rokoch a kto neveri...chodte kludne do sveta (teda ti starsi).