Americký prezident Barack Obama se při návštěvě Prahy potká mezi čtyřma očima se šéfem Evropské komise, polským a španělským premiérem, a také s Václavem Havlem. V konferenčním centru stráví americký prezident asi čtyři hodiny.
Objevily se spekulace, že se Obama setká s Klausem (údajně má na něj 50 minut času) a s Topolákem (35 minut). Na jiné české politiky, včetně ministra zahraničí Schwarzenberga, údajně čas mít nemá. Všechno však může být jinak.
Velcí hráči nás neberou vážně. Je to snad osud malého národa ve středu Evropy? Může za to jen viditelná Obamova nechuť k trapnému setkání s vrchním klimatologem Václavem Klausem, či nechuť ztrácet čas jednáním s premiérem v demisi ?
Kořeny této diskriminace české politiky jsou asi hlubší a sahají daleko před pád české vlády: naše politická reprezentace se totiž už hodně dlouho, přibližně od odchodu Václava Havla z Hradu, chová tak, jako by Spojené státy, Evropská unie a další západní státy byly na českých politicích závislí. Výsledek je zcela opačný. Česká republika se stává nespolehlivým a bezvýznamným přívěškem.
Na tomto stavu se také podepsala ČSSD, která nejdřív s USA začala jednat o radaru, aby při nepříznivých reakcích české veřejnosti a pod tlakem Moskvy naši účast na americkém obranném systému zablokovala. Asi proto Obama o rozhovor s Paroubkem nemá zájem.
Obama nemá na vnitroevropské půtky čas, natož na žabomyší české půtky. Bude jednat s tím, kdo má sílu a kredit posadit se s ním ve jménu EU za stůl. A tam přirozeně měli sedět čeští představitelé. Nebudou tam. Za to, že s námi Obama jednat nebude, nemůže ani velikost České republiky, ani naše poměrně krátké členství v EU, ale česká neschopnost brát politiku jako povinnost starat se o budoucnost lidstva, nikoli jen jako nekorektní boj o "koryta."
Průběh Obamovy pražské návštěvy je účtem za našich prvních pět let v Unii – za neschopnost našich politiků posadit se proti americkému prezidentovi jako respektovaný zástupce celé EU.
Objevily se spekulace, že se Obama setká s Klausem (údajně má na něj 50 minut času) a s Topolákem (35 minut). Na jiné české politiky, včetně ministra zahraničí Schwarzenberga, údajně čas mít nemá. Všechno však může být jinak.
Velcí hráči nás neberou vážně. Je to snad osud malého národa ve středu Evropy? Může za to jen viditelná Obamova nechuť k trapnému setkání s vrchním klimatologem Václavem Klausem, či nechuť ztrácet čas jednáním s premiérem v demisi ?
Kořeny této diskriminace české politiky jsou asi hlubší a sahají daleko před pád české vlády: naše politická reprezentace se totiž už hodně dlouho, přibližně od odchodu Václava Havla z Hradu, chová tak, jako by Spojené státy, Evropská unie a další západní státy byly na českých politicích závislí. Výsledek je zcela opačný. Česká republika se stává nespolehlivým a bezvýznamným přívěškem.
Na tomto stavu se také podepsala ČSSD, která nejdřív s USA začala jednat o radaru, aby při nepříznivých reakcích české veřejnosti a pod tlakem Moskvy naši účast na americkém obranném systému zablokovala. Asi proto Obama o rozhovor s Paroubkem nemá zájem.
Obama nemá na vnitroevropské půtky čas, natož na žabomyší české půtky. Bude jednat s tím, kdo má sílu a kredit posadit se s ním ve jménu EU za stůl. A tam přirozeně měli sedět čeští představitelé. Nebudou tam. Za to, že s námi Obama jednat nebude, nemůže ani velikost České republiky, ani naše poměrně krátké členství v EU, ale česká neschopnost brát politiku jako povinnost starat se o budoucnost lidstva, nikoli jen jako nekorektní boj o "koryta."
Průběh Obamovy pražské návštěvy je účtem za našich prvních pět let v Unii – za neschopnost našich politiků posadit se proti americkému prezidentovi jako respektovaný zástupce celé EU.
Do budoucna z toho plyne jedno ponaučení: Chceme-li, aby nás Američané brali vážně, musíme i my brát vážně stabilitu a bezpečnost Střední Evropy. Musíme mít politiky a novináře, kteří jsou schopni si přiznat, že Praha není pupkem světa. (Jiří Krž,4.4.2009)
Die Tschechen haben den Ostblock für Westblock ausgetauscht. Alles andere ist geblieben - mediale Manipulation - Propaganda, Vergewaltigung des Rechtsystems, Machtergreifen durch Sekretariate der politischen Parteien. Das war dasselbe vor 20 Jahren.
OdpovědětVymazat