Přes vysoké ceny vozidel a pohonných hmot a přes nízké příjmy obyvatelstva, v porovnání s jinými zeměmi, na českých silnicích přibývá aut. Asi to nebude způsobeno jen leností a snobskou zhýralostí obyvatelstva, je to nutnost vyvolaná určitou politikou státu, politikou, která je soustředěna sama na sebe a na své aktéry, nikoli na problémy obyvatelstva.
Nedávno České dráhy oznámily úmysl na některých tratích osobní vlaky nahradit autobusy. Důvodem je málo cestujících. Není to žádný nový a geniální nápad, tento způsob dopravy je zaveden například na některých tratích v Rakousku, na některých méně využívaných spojích.
Zástupci ČD sice uvedli, že se vracejí k praxi, která byla ve dvacátých a třicátých letech 20. století. To je silně nepřesná a zavádějící informace. Jednak ČSD neprovozovaly autobusovou dopravu jen za první republiky, ale až do roku 1953, kdy ji předaly ČSAD, jednak hlavní smysl provozu autobusů nebylo vyloučit z dopravy vlaky, ale dopravit do železničních stanic cestující z míst, kudy železniční tratě nevedly.
Záměr Českých drah dostat cestující na silnice se kvůli dalšímu zatížení silnic a životního prostředí jeví hodně nešťastný. Nejedná se jen o několik drážních autobusů a mikrobusů, které by na silnicích přibyly, ale o zákonitý úpadek nepoužívaných železničních tratí, po kterém by následovala jejich úplná likvidace a přesun veškeré osobní i nákladní dopravu na silnici. Příkladem je už zmiňované Rakousko, ale i v českých podmínkách autobusy vyřadily z provozu už řadu tratí.
Modernizace tratí je jistě správná, když je možné čerpání peněz z EU, ale nebylo by také třeba zaměřit zájem na zákazníky v osobní i nákladní dopravě? Pokud bude železniční doprava pomalejší, nedostupnější a dražší než doprava silniční, nemůže čekat návrat zákazníků. Řešení je asi v něčem jiném než v autobusech.(R.Fischer,21.3.2009)
Nedávno České dráhy oznámily úmysl na některých tratích osobní vlaky nahradit autobusy. Důvodem je málo cestujících. Není to žádný nový a geniální nápad, tento způsob dopravy je zaveden například na některých tratích v Rakousku, na některých méně využívaných spojích.
Zástupci ČD sice uvedli, že se vracejí k praxi, která byla ve dvacátých a třicátých letech 20. století. To je silně nepřesná a zavádějící informace. Jednak ČSD neprovozovaly autobusovou dopravu jen za první republiky, ale až do roku 1953, kdy ji předaly ČSAD, jednak hlavní smysl provozu autobusů nebylo vyloučit z dopravy vlaky, ale dopravit do železničních stanic cestující z míst, kudy železniční tratě nevedly.
Záměr Českých drah dostat cestující na silnice se kvůli dalšímu zatížení silnic a životního prostředí jeví hodně nešťastný. Nejedná se jen o několik drážních autobusů a mikrobusů, které by na silnicích přibyly, ale o zákonitý úpadek nepoužívaných železničních tratí, po kterém by následovala jejich úplná likvidace a přesun veškeré osobní i nákladní dopravu na silnici. Příkladem je už zmiňované Rakousko, ale i v českých podmínkách autobusy vyřadily z provozu už řadu tratí.
Modernizace tratí je jistě správná, když je možné čerpání peněz z EU, ale nebylo by také třeba zaměřit zájem na zákazníky v osobní i nákladní dopravě? Pokud bude železniční doprava pomalejší, nedostupnější a dražší než doprava silniční, nemůže čekat návrat zákazníků. Řešení je asi v něčem jiném než v autobusech.(R.Fischer,21.3.2009)
Žádné komentáře:
Okomentovat